Syndrom vyhoření: Jak rozpoznat burnout a jak mu předcházet

Čtení na: 4 min.

Syndrom vyhoření, známý také jako burnout nebo burnout syndrom, je stav fyzického, emocionálního a mentálního vyčerpání, který vzniká v důsledku dlouhodobého stresu a nadměrného pracovního nasazení. Tato problematika se čím dál častěji skloňuje nejen mezi zaměstnanci a personalisty, ale i mezi lékaři a psychoterapeuty. Burnout je oficiálně uznáván Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a v roce 2022 byl zařazen do Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) jako „syndrom vyhoření související s prací“.

Co je syndrom vyhoření?

Syndrom vyhoření je psychický stav, který se nejčastěji vyskytuje u lidí pracujících ve stresujících profesích – například v sociálních službách, zdravotnictví, školství nebo managementu. Dochází k němu, když je člověk dlouhodobě vystaven nadměrnému pracovnímu tlaku, málo odpočívá, nevnímá smysl své práce nebo má pocit, že jeho úsilí není oceňováno.

Burnout není totéž co běžná únava. Zatímco od únavy si člověk odpočine, syndrom vyhoření může přetrvávat týdny až měsíce a má závažné dopady na zdraví i pracovní výkon.

Příznaky vyhoření

Syndrom vyhoření se zpravidla vyvíjí postupně. Jeho příznaky lze rozdělit do tří hlavních oblastí:

• Fyzické: chronická únava, poruchy spánku, bolesti hlavy, zažívací problémy, oslabená imunita.
• Psychické: ztráta motivace, cynismus, podrážděnost, úzkost, deprese.
• Sociální: stažení se do sebe, narušení vztahů s kolegy nebo rodinou, apatie.

V pokročilých stádiích může burnout vést k dlouhodobé pracovní neschopnosti nebo i odchodu z profese.

Kdo je nejvíce ohrožen?

Riziko syndromu vyhoření je vyšší u osob, které:

• pracují v pomáhajících profesích (lékaři, učitelé, sociální pracovníci),
• jsou perfekcionisté nebo příliš loajální k zaměstnavateli,
• mají nedostatečné pracovní podmínky nebo malou podporu od vedení,
• čelí neustálému pracovnímu tlaku a mají málo možností ovlivnit svou práci,
• mají špatný work-life balance.

Hlavní příčiny Burnoutu

Hlavní příčiny syndromu vyhoření (burnoutu) vycházejí především z dlouhodobého působení stresu, přetížení a absence uznání v pracovním životě. Tento stav se nejčastěji objevuje u profesí s vysokou mírou zodpovědnosti, práce s lidmi nebo u osob se silným smyslem pro povinnost. Mezi nejčastější příčiny patří:

1. Nadměrné pracovní zatížení

Příliš mnoho úkolů, dlouhá pracovní doba, práce o víkendech a bez dovolené vedou k fyzickému i psychickému vyčerpání. Lidé často nemají čas na regeneraci, což zvyšuje riziko vyhoření.

2. Nízká kontrola nad prací

Zaměstnanci, kteří nemohou ovlivnit svou pracovní náplň, rozhodování nebo pracovní tempo, bývají frustrováni. Nedostatek autonomie přispívá k pocitu bezmoci a ztráty smyslu.

3. Nedostatek uznání a ocenění

Dlouhodobé přehlížení úsilí, absence zpětné vazby nebo pocit, že práce nemá smysl a nikdo ji neocení, zásadně snižují pracovní motivaci.

4. Nesoulad hodnot

Pokud je zaměstnanec nucen vykonávat práci, která je v rozporu s jeho osobními hodnotami nebo přesvědčením, dochází k vnitřnímu konfliktu a demotivaci.

5. Špatné pracovní vztahy

Toxické pracovní prostředí, konflikty mezi kolegy, nedostatek podpory od nadřízených nebo šikana mohou významně přispět k psychickému vyčerpání.

6. Nejasné pracovní očekávání

Pokud zaměstnanec neví, co se od něj očekává, nebo má neustále měnící se úkoly bez jasného cíle, zvyšuje to stres a ztrátu orientace v práci.

7. Nerovnováha mezi prací a osobním životem

Dlouhodobé zanedbávání osobního a rodinného života ve prospěch práce vede k frustraci, únavě a pocitu, že člověk žije jen pro práci.

Syndrom vyhoření a pracovní právo v ČR

V České republice zatím není burnout oficiálně uznáván jako nemoc z povolání. Nicméně zaměstnanec, který trpí příznaky syndromu vyhoření, může být uznán práce neschopným, a to na základě rozhodnutí lékaře. Léčba burnout syndromu spadá do kompetence praktických lékařů, psychologů a psychiatrů.

Personalisté a zaměstnavatelé by měli burnout vnímat jako vážné riziko. Prevence syndromu vyhoření by měla být součástí programů ochrany duševního zdraví na pracovišti.

Prevence syndromu vyhoření

Nejúčinnější ochranou před syndromem vyhoření je včasná a důsledná prevence. Ta by měla být zaměřena jak na úroveň zaměstnavatele, tak na individuální přístup každého pracovníka.
Z pohledu organizace je důležité nastavení zdravé rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Zaměstnanci by měli mít jasně vymezené hranice, které chrání jejich čas a soukromí mimo pracovní dobu. Důležitým prvkem je také podpora ze strany vedení – zaměstnanci by měli mít možnost otevřeně komunikovat, sdílet své potřeby a problémy bez obav z následků.
Pracovní náplň by měla být nejen jasně definovaná, ale především smysluplná.

Možnost ovlivnit svou práci a zapojit se do rozhodování zvyšuje pocit odpovědnosti a spokojenosti. Adekvátní finanční ohodnocení a pravidelné ocenění práce pak napomáhají motivaci a snižují frustraci. Velkým přínosem je také podpora duševního zdraví na pracovišti, například formou přístupu k psychologickému poradenství či vzdělávacím programům zaměřeným na zvládání stresu.
Z hlediska jednotlivce pak prevenci výrazně napomáhá pravidelný odpočinek, včetně čerpání dovolené a plánovaného volna. Důležitou roli hraje také dostatek kvalitního spánku a pohyb, které mají pozitivní vliv na psychickou i fyzickou kondici. Zároveň je vhodné pracovat na snižování přehnané sebekritiky a sklonu k perfekcionismu, které mohou být významným stresorem. V neposlední řadě je důležité naučit se sdílet své emoce a prožívané potíže – ať už s kolegy, přáteli, nebo s odborníkem.

Jak se burnout léčí?

Léčba syndromu vyhoření se zaměřuje na odstranění příčiny stresu, obnovení rovnováhy a zlepšení psychického i fyzického zdraví. Zahrnuje:

• individuální psychoterapii (např. kognitivně-behaviorální),
• farmakologickou podporu v těžších případech (antidepresiva, anxiolytika),
• změnu pracovních návyků a životního stylu,
• v některých případech i změnu zaměstnání.

Je důležité nepodceňovat první příznaky vyhoření a vyhledat odbornou pomoc včas. Včasná intervence výrazně zkracuje dobu zotavení.

Role HR a firemní kultury

Personalisté a vedoucí pracovníci hrají v prevenci vyhoření klíčovou roli. Otevřená firemní kultura, možnost sdílet problémy, pravidelná zpětná vazba a vytvoření bezpečného pracovního prostředí pomáhá zaměstnancům zvládat stres a předcházet dlouhodobému vyčerpání.

Zavedení well-being programů, flexibilní pracovní doba, podpora osobního rozvoje nebo práce na dálku jsou nástroje, které mohou výrazně přispět k prevenci burnout syndromu.

Shrnutí

Syndrom vyhoření je vážným problémem současného pracovního prostředí. Týká se jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů a jeho prevence by měla být nedílnou součástí firemní strategie. Včasné rozpoznání příznaků, zdravý přístup k práci a podpora duševního zdraví jsou klíčové kroky, jak vyhoření předejít nebo ho úspěšně zvládnout.